Oficiálně měla akce začít v 15:30, a tak mne až mrazilo v zádech, když v 15:45, kdy se konečně po vyřešení problémů s technikou začalo, bylo v místnosti pouhých šest studentů PORGu a tři profesoři (Volák, Plecháček a Přibík). "To se zase jednou porgáči předvedli," pomyslel jsem si a připadal jsem si trapně. Naštěstí brzy ze španělštiny přispěchaly ještě kvintánky a celkový počet čtrnácti lidí doplnili dva sextáni.

Začalo se promítáním obrázků z Tchaj-wanu, na který bylo celé povídání zaměřeno. Viděli jsme tedy (někteří poprvé), jak vypadá čajová plantáž, soutěž plantážníků (tak byli nazváni malí pěstitelé čaje) o kvítky (určující jakost) a přípravu čaje způsobem kung-fu (ne, nemá to nic společného s tím bojovým uměním, jak si zřejmě myslíte...). Zjistili jsme také, že přestože je na Tchaj-wanu čajovna obdobou hospody, nemají tam takovou hustotu čajoven, jako u nás v ČR (zajímavost: ČR má vůbec největší hustotu čajoven na celém světě, jen v Praze je jich přes 50 - pro srovnání - v Budapešti (2x větší město) je pouze jediná čajovna!).

Když jsme přišli do té vesnice, ptali jsme se, proč tomu kopečku, který měl velikost našeho Petřína, říkají Zamrzlý vrchol, když všude kolem je tropické prostředí, 40 stupňů ve stínu, znáte to. A jeden z vesničanů povídá: "To tam nahoře, tam je věčný sníh a led, teda já to nepamatuju, ale můj děda říkal, že když byl mladý, tak jeden náčelník vylezl až nahoru a tam viděl ta zasněžená skaliska a ledovce. To je přece jasné, že tam nahoře se sníh a led. To my víme jistě." Nedalo nám to, a tak jsme vylezli nahoru sami: asi za dvě hodinky jsme tam byli a koukáme, sníh a led nikde, okolo tropický prales, ještě větší horko než dole, tak jsme zase slezli dolů, ale neřekli jsme jim nic. Přece jim nebudeme ničit iluze. Vždyť by nám stejně nevěřili...

Toho druhého čaje jsme vypili sedm nálevů, přičemž v průběhu pití jsme "besedovali". Ve skutečnosti ale podnětných otázek bylo málo, snad jen ta o ochucování čajů (p. prof. Přibík), trvanlivosti čajů (opět p. prof. Přibík) a podrobnostech dovozu čaje (tuším p. prof. Volák). Na většinu z nich jsem odpověď znal, ale nechtěl jsem snižovat autoritu přednášejícího... :-) Celkově byla beseda spíše pro začínající čajové milce (mezi které se už ani při nejlepší vůli nemohu počítat), přesto jsem se dozvěděl mnoho zajímavých podrobností o výrobě čaje a životním stylu na Tchaj-wanu.

A teď trochu z jiného soudku. Někteří jedinci (zatím nejmenovaní, ale to se brzy změní) - téměř bych řekl urazili - neudělali dobrý dojem, když se v podstatě přišli jen podívat a po deseti minutách s provokativním "Nashledanou!" (jestli vás to zajímá, tak tohle řekl Kryštof Blažej a s ním odcházel i Vitus) odešli. Do konce pak už vytrvali jen profesoři, čtveřice nás, kteří jsme tam byli od začátku (vyjma Blažeje a Vituse) a zmiňovaní sextáni. Aspoň na nás zbylo víc čaje...:-) Já s Adamem jsme si navíc sedli takticky doprostřed, takže se na nás dostávalo při každém nálevu (začínalo se pokaždé z jiného kraje, ale končilo se vždy u nás...).

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí